Jsem poeta,
mě stačí jediná věta,
abych pronikl do vašeho světa.
Sloka střídá sloku,
snad rýmuje se mi to trochu.
Pocity v hlavě,
další báseň píšu hravě.
A doufám ve váš úsměv na tváři,
který po mých básních jak slunce zazáří.
Já pohladil vaši duši básní,
společně si recitujeme a jsme krásní,
na duši a u srdce nás hřeje,
každý si další porci přeje.
A pocit mám při vašem uznání,
že přičichnul jsem k velkému poznání.
Že stačí pár slov,
stačí vyrazit na myšlenek lov.
Dát ostatním ten dar,
pak jsme všichni bohatší než ruský car.
Jsem poeta stačí mi jedno slovo,
abych na tvářil kouzlil úsměv,
snad ten dar mám proto,
aby vás přešel všechen hněv.